Rozum a víra - Rozlišuje tzv. posvátnou nauku, do níž náleží i posvátná theologie opírající se o Písmo svaté a takto i o světlo božího zjevení, od věd z přirozeného světla rozumu. Pravda, kterou Bůh sesílá člověku nadpřirozenou cestou milosti jak předmět víry, nemění, nýbrž jen doplňuje pravdu z oné druhé sféry, tj. pravdu, kterou mu zpřístupňuje cestou přirozenou. Obě pravdy prýští od Boha.
Jedna a táž pravda nemůže být pro jednu a tutéž osobu, v jednom a témže čase zároveň předmětem víry i rozumového poznání. Víra a vědění se netýkají téže věci. Některé pravdy jsou nadrozumové, lidský
rozum přesahující, žádné z nich však nejsou protirozumové. Jsou nedokazatelné z hlediska lidského rozumu, ale nikoli z hlediska rozumu božského. K nim patří taková tajemství víry jako: vznik světa v čase a z ničeho, nauka o Trojici...
Předmětem přirozené theologie jsou pravdy, o nichž se Tomáš domníval, že jsou poznatelné ve světle přirozeného rozumu a racionálně dokazatelné. Mezi ně náleží boží existence, boží nemateriálnost...
Preference theologie a víry před filozofií a rozumem je u Tomáše nesporná a jednoznačná. Přirozený rozum musí sloužit víře. Slouží ji tak, že se snaží dokázat, že to, co víra obsahuje, není nemožné a brání víru před námitkami odpůrců.
Bytí - Jest jeden Bůh a tento Bůh je bytím.
Existence a esence - V každém stvořeném jsoucnu se esence a existence odlišují a mají se k sobě jako možnost a uskutečnění.
Esence je v řádu bytí stvořených jsoucen považována za čistou možnost. Skutečným bytím se stává teprve tím, že je aktualizována existencí. Existence jí propůjčuje hodnotu skutečnosti.
|