Otakar Batlička | ||
| autor: neuveden | datum: 24.2.2002 | zobrazeno: 14x |
| Otakar Batlička byl syn úředníka pražských plynáren měl jako kluk jeden problém za druhým. Snad proto, že mu brzo umřela maminka a otec na něj neměl moc času. Nebo protože byl od malička nabit energií a činorodostí. Největší problém pro něj byla škola.Neměl smysl pro disciplínu a bouřil proti bezduchosti tehdejšího školního prostředí. I když byl skoro na propadnutí ve své klukovské partě byl BOSS. Patrně k tomu přispěla i okolnost ,že uměl výborně vypravovat. Kluci z party mu naslouchali a nijak jim nevadilo ,že si příběhy vymýšlí Tato vlastnost mu prý vynesla přezdívku Baron. Když naskládal hodně průšvihů, řešil je útěkem z domova. Poprvé okolo dvanáctého roku života, ale brzy byl zase zpátky. Dostal se domů šupem - to znamená za doprovodu policisty. Druhý jeho útěk byl také pokusem vyřešit problém do kterého Batlička dostal. Pohádal se s profesorem přírodopisu, urazil ho a s největší pravděpodností by ho čekalo vyloučení z gymnázia. To by mělo velmi špatné následky a tak Batlička sbalil nejpotřebnější věci a zmizel Měsíc o něm nebyla zpráva. Z ničeho nic přišel dopis z Argentiny: Nemám co jíst, nemám kde spát, mám se nádherně Ota. Tohle napsal Otci ,když mu bylo čtrnáct let. Deset let se Batlička toulá po světě. Jako plavčík, kormidelník, radiotelegrafista na zaoceánských lodích, kovboj a zlatokop v Kalifornii řidič New Yorkského metra, rybář na Norských a Britských lodích, potápěč v Suezském průlivu, gaučo v Brazílii, obchodník se známkami v Londýně, policista v Šanghaji, Anglický válečný zajatec za první světové války. Zažil skoro taková dobrodružství o jakých vyprávěl své partě v Praze. S bohatými zkušenostmi a nezapomenutelnými zážitky se vrací do své samostatné svobodné vlasti. Otakar Batlička ,který výborně ovládá angličtinu, němčinu, španělštinu, portugalštinu, francouzštinu, ruštinu, norštinu, švédštinu a jako jeden z mála jazyk indiánského kmene guaraní, marně hledá po návratu z cest uplatnění. Jazykové znalosti mu jsou k ničemu, protože nemá maturitu. Aby se uživil otvírá si soukromou školu boxu kde je učitelem. Je také výtečný střelec držitel čs. Rekordu. Závodí na motorce. Největší jeho láskou je radiotelegrafie. Staví si radiovysílačku OK 1 BC lepší než kterou v té době disponoval Československý rozhlas. S touto vysílačkou navazuje spojení po celé planetě. Promýšlí zdokonalení telefonu, navrhuje radiové řízení tramvajové dopravy, zkoumá využití rádia při záchranných pracích v dolu. Jen pouhou náhodou se stává spisovatelem. Každý týden po tři roky přináší časopis mladý hlasatel jednu nebo dvě jeho povídky. Potom ovšem přichází rok 1939 a okupace. Ilegální skupina obrana na východ jedna z prvních protifašistických skupin potřebuje navázat spojení s Londýnem a Moskvou. Batlička ani chvilku neváhá a stává se radiotelegrafistou skupiny. Na podzim roku 1941 jsou však vyzrazeni a pozatíkáni. Batlička je vyslýchán a vězněn na Pankráci, v Terezíně a nakonec v koncentračním táboře v Mauthausenu. Jinak to už ani nemůže být než že Otakar Batlička chystá útěk. Ten se zdařil, ale nešťastnou náhodou narazil na pancéřovou divizi SS. Sám proti automatům, které patřily k nejlepším za druhé světové války nic nezmůže. Otakar Batlička se narodil 12.3.1895 v Praze, zemřel 13. února 1942 na útěku z Mauthausenu Za odbojovou činnost byl roku 1946 vyznamenán válečným křížem "in memorian" tehdejším ministrem národní obrany generálem Ludvíkem Svobodou. | ||