Albert Camus | ||
| autor: Pavel Mühl | datum: 24.2.2002 | zobrazeno: 3x |
| ALBERT CAMUS - Cizinec Z francouzského originálu „L’Étranger“ přeložil Svatopluk Kadlec Nakladatel Václav Petr v Praze 1947 Počet stran: 111 Hlavní postava Mearsault je plně smířen s tím, že žije v absurdním světě. V první polovině knihy se nás Camus snaží uvést do jeho světa. Už prvními větami nás nešetří: „Dnes umřela maminka. Možná taky už včera, zatím to není jasné." Soustředí se na strohý popis událostí a ačkoli jde o situaci, kde by člověk očekával emoční náboj, Camus se byť i jeho naznačení vyhýbá. Do duševního světa hrdiny nás nenechá nahlédnout již vůbec. Matčin pohřeb je líčen jako jeden další horký alžírský den, jakých je během roku spousty, výjimečný snad jen tím, že by měl být jinak v práci, ale musel si vzít dovolenou. Když se ho Marie, jeho přítelkyně, ptá, zda ji miluje, tak ji odpovídá, že je to bezvýznamné, ale že se mu zdá, že ne. To, že dal maminku do ústavu pro staré lidi, vysvětluje svému okolí tak, že si beztak už dlouho spolu neměli o čem povídat a samotné jí byla dlouhá chvíle. Ano, Mearsault je člověk obrněný lhostejností, člověk, který našel „víno absurdna a chléb lhostejnosti jímž krmí svou velikost". Tento přístup k životu vyžaduje revoltu a ta se nikdy neobejde bez následků. Druhou část knihy tvoří soudní proces s Mearsaultem poté, co zastřelí na pláži arabského mladíka. Podobně jako K. v Kavkově procesu je obviněn a vlastně vůbec netuší za co, i Camus využívá prostředí lidské spravedlnosti k vykreslení absurdna. Mearsault si je vědom zločinu, který spáchal, ale odmítá přistoupit na pravidla hry, která se před ním odehrává. A tak v procesu, který měl být o vraždě člověka se jen neustále omílá, jak je necitlivý, protože neplakal matce na pohřbu, o což se žaloba neustále opírá. I tento proces se mu pak stává lhostejným. Sleduje ho, jako by se před ním odehrával jen jako špatný němý film, kde je souzen nějaký jiný, cizí člověk. Jemu vlastně ani pomoci nelze. Dveře „normálního" života se mu zavírají. Lidská spravedlnost jednoduše není stvořena pro takové lidi, jako je on. Ani jeho právník není schopen pochopit jeho způsob uvažování, neví, jak jej hájit a je nucen také přistoupit na irelevantní hru o citlivého či necitlivého Mearsaulta. Román končí jeho odsouzením k trestu smrti gilotinou. Nesnaží se vzpírat svému absurdnímu údělu. Nebrání se mu za cenu, aby se prohřešil. Nežádá o spravedlnost, protože ví, že na tom nezáleží, že by to bylo beztak zbytečné. Je smířen s tím, že si pro něj brzy přijde smrt, je smířen s rozsudkem smrti, jenž byl nad ním vynesen. A.Camus: „Zkušenost nás nečiní moudřejšími. Zkušenosti nás dělají pouze zkušenějšími“ Tematika: Celkové téma: osud Mersaulta Hlavní téma: jeho úvahy o smyslu existence ve společnosti a jejím chápání ho Vedlejší téma: vztahy k přátelům, smrt matky, zabití Araba , pobyt v cele Ich – forma, román Postavy: Mersault -odcizuje se lidem, je mezi nimi jako cizinec, absolutně flegmatický, ke všemu lhostejný, není si vědomen viny, vzpurný (vzdoruje osudu, vzpírá se konvencím), přijímá však svůj osud, jako by se ani nic zvláštního nestalo, jako kdyby byl zbaven lidských citů. Zůstává osamocen ve své cele a popírá lidské hodnoty. Nevěří v Boha, a proto odmítá před popravou rozhovor s knězem. Jediné o čem nepochybuje je existence smrti. Raymond -pochybný přítel Mersaulta, nejspíše „pasák“, konflikt se zákonem Salaman -M. soused, zdrcený ztrátou svého psa (nejdříve ho bije, ale pak si uvědomuje, co pro něho znamenal) Marie -jeho bývalá kolegyně, nyní milenka, chce si ho vzít, tráví spolu volné chvíle Autorův záměr: naznačení smyslu života, nespravedlivých lidských vztahů, existenciálních témat, obav, úzkosti a osamělosti. Kompozice: Chronologický princip času Jazyk: Archaismy (upřeně na mě patřil místo upřeně na mě koukal, hypothese x hypotéze) | ||