Caligula

autor: Pavel Hůrka datum: 24.2.2002 zobrazeno: 15x

celým jménem GAIUS CAESAR AUGUSTUS GERMANICUS

narozen 31. srpna 12

císař od 18. března 37 do 24. ledna 41

Gaius Caesar byl syn Tiberiova synovce a adoptivního syna Germanica. Narodil se 31. srpna roku 12. Od útlého dětství se se svým otcem pohyboval po vojenských leženích a byl vojáky zbožňován. Také jim vděčil za jméno, pod nímž vešel do dějin. Když se jako pětiletý chlapec objevil po otcově boku na triumfálním vojenském voze, oblečený v kompletní legionářské uniformičce a vojenských škorničkách, začali mu vojáci říkat Caligula což v latině znamená botička. Když bylo Caligulovi sedm, zemřel jeho oblíbený otec, zanechav Tiberia v podezření z travičství. Od této doby byl Caligula nucen čelit stále se zvyšující Tiberiově nevraživosti.

Císař Caligulu povolal v jeho osmnácti letech na Capri ve snaze dostat ho pod bližší dohled. Zatímco jeho starší bratři byli prohlášeni za nepřátele státu a umučeni, Caligula prokázal obratnou přizpůsobivost. Podle některých zdrojů se údajně účastnil orgií, které na Capri pořádal Tiberius. O jeho sexuálním životě je nesporných důkazů dost. Počínaje jeho vztahem k manželce prefekta pretoriánů Macrona Ennii a konče pohoršlivým vztahem k vlastní sestře Drusille. To ovšem přímo souviselo s jeho až chorobným obdivem k Egyptu.

Těžko říci, co všechno proběhlo Caligulovi hlavou, když ho 18. března 37, po smrti Tiberia, prohlásili principem – císařem a třiadvacetiletému mladíkovi byla vložena do rukou absolutní moc. Zpočátku skutečně plnil roli moudrého a laskavého vládce, jenž miluje svůj lid. Veden svými zkušenými rádci, především velitelem pretoriánů Macronem, upevňoval až obdivuhodně svou autoritu a popularitu. Ihned po nástupu dostal titul imperátora, ale vrátil senátu jeho pravomoci. Zastavil nesmyslné Tiberiovské procesy pro urážku majestátu, dal amnestii všem perzekuovaným a prohlásil, že „pro donašeče nemá uši“.

Tyto slibné začátky však netrvaly příliš dlouho. Vlastně jen několik měsíců. Po nich se Caligula naprosto nepochopitelně změnil. Propuklo u něj šílenství, které nemělo obdoby. Dnes se vědci domnívají, že jeho šílenství bylo následkem encefalitidy. V Caligulově případě šlo nejspíše o strukturální poruchu v čelních lalocích mozku. Postižení této oblasti vedlo ke ztrátě zábran, potom k rozpadu společenských návyků a nakonec k dezintegraci osobnosti a demenci. Caligula si za svůj vzor zvolil nikoliv Augusta, ale Caesara, a to navíc v tom nejnegativnějším smyslu. Jeho politickým ideálem se stává absolutní monarchie helénistického typu ve své nejvýraznější formě, tj. egyptské formě.

Egyptománie se však u něho postupně rozrostla do obludných rozměrů. Obnovil kult egyptské bohyně Isidy, zakázány za Tiberia. Tiberius totiž, ať byl nakonec tyran a měl v průběhu své vlády celou řadu chyb, nikdy podobné mánii nepropadl. Ze všeho nejstrašnější ovšem bylo, jak se Caligula vžil do své božské role. Na veřejnosti vystupoval v podobě Jova, s pozlaceným vousem a s blesky v rukou. Byl přesvědčen, že je mu všechno dovoleno. Žil v incestním vztahu se svou sestrou Drussilou a svému milovanému koni postavil mramorovou stáj se žlabem ze slonoviny a prý ho hodlal učinit konsulem.

Toto božské vystupování ovšem vyžadovalo peníze. Když po roce své vlády vyčerpal státní pokladnu až do dna nesmyslnými podniky a vlastní rozhazovačností, začal sužovat obyvatelstvo přehnaně vysokými daněmi. Nebyly mu proti mysli ani ty zjevně nejbezprávnější metody, jak se dostat k penězům. Zavládly doby, kdy bohatí litovali, že nejsou chudí.

V zahraniční politice prokázal mimořádnou neprozíravost. Nedosáhl žádných vojenských úspěchů. Vytáhl jen jednou a spokojil se s několika šílenými a zbytečnými demonstracemi – pochytával již jednou zajaté nepřátele, které rozkázal znovu pustit, a svému vojsku, nastoupenému k boji na březích moře, přikázal sbírat mušle s tím, že jde o „kořist odňatou oceánu“.

Svou choromyslností a ztrátou všech zábran vyvolal císař silné napětí mezi senátory a jezdci, k nimž se brzy přidali i pretoriáni. To byl Caligulův konec. A tak byl po své čtyři roky trvající vládě zavražděn. Koncem ledna roku 41 n. l. se na nádvoří Palatinu jako každoročně konaly slavnosti k uctění památky císaře Augusta. Ten den, 24. ledna, přihlížel Caligula slavnostem již od rána. Kolem jedné hodiny opustil divadlo, aby se vykoupal a najedl v paláci. V doprovodu pouze jednoho senátora zamířil ke krytému přechodu, kde stála skupina chlapců z Asie, kteří měli později vystupovat v divadle. Caligula se s nimi dal do řeči a v tom okamžiku ho tribun praetoriánů Charea bodl mečem.(Charea si Caligula po Macronově smrti sám vybral a patřil k legionářům jeho otce, co začali říkat pětiletému chlapci Botička.) Rána prý nebyla smrtelná, čepel sklouzla po klíční kosti. Caligula vykřikl a uběhl několik metrů. Pak mu zastoupil cestu tribun Sabinus a vrazil mu meč přímo do prsou. Na ležícího Caligulu se vrhli další a jeho tělo pokrylo celkem asi třicet ran. Nenávist ke Caligulovi byla tak velká, že poté zabili i jeho manželku a jednoroční dcerku.

(konec článku Caligula)

Vytisknout referát Caligula | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela