František Halas

autor: ld.johanesville.net datum: 22.11.2002 zobrazeno: 17x

[3.10.1901-27.10.1949]

Narodil se roku 1901 na brněnském předměstí Husovice v rodině textilního dělníka. Jeho rod pocházel z Kunštátu na Českomoravské vrchovině, kam se vracel a o níž rád psal.
Když mu bylo osm roků zemřela mu matka. Otec se s rodinou přestěhoval do Svitávky u Blanska a brzy potom (1910) se znovu oženil. V roce 1914 se opět stěhovali do Brna. Zde také začal František chodit na husovickou měšťanku. Po ukončení docházky (1916) nastoupil do Píšova knihkupectví. Zatím vypukla první světová válka, tatínek musel odejít na frontu a dostal se do ruského zajetí. Jeho syn žil zatím s babičkou v Brně. Po válce (1919-1921) dělal příručího v knihkupectví S. Kočího tamtéž. Pak se stal výpomocným úředníkem úrazové pojišťovny (1922-1924).
František se od mládí účastnil dělnického hnutí. Začal psát do Rovnosti, řídil tam rubriku mládeže. V té době se seznámil s Bedřichem Václavkem, pomáhal zakládat Devětsil v Brně a vydával revui Pásmo.
Vojenskou službu odbýval rovněž v Brně (1923-1925) a po ní na půl roku navštívil Francii, zvláště pak Paříž. Do Brna se už nevrátil a přijal místo v pražském nakladatelství Orbis. Zde pracoval mnoho let. V roce 1931 podnikl cestu do Itálie a jižní Francie, v roce 1936 se zúčastnil zájezdu do Španělska. Po návratu napsal řadu básní inspirovaných cestou. Ty vyšly posmrtně v brožuře Španělský podzim Františka Halase, fakta a dokumenty (1959).
V roce 1936 se oženil, posléze měl dva syny. Na konci 30. let se, po dlouhé době, dostal do Zboňsku u Kunštátu a od té doby tam jezdil pravidelně.
Za války se účastnil odboje a pracoval v Národním revolučním výboru spisovatelů. Po osvobození se stal přednostou publikačního odboru ministerstva informací, poslancem Národního shromáždění a přednostou Syndikátu českých spisovatelů. Od počátku války měl problémy se srdcem. Na jeho selhání nakonec roku 1949 v Praze umírá. Pohřben je v Kunštátě.
Původní básnické lyrické dílo F. Halase není příliš obsáhlé, čítá asi deset svazečků, z nichž některé autor spojil ve větší sbírky. Některé však zůstaly za jeho života bibliofilskými tisky (Thyros - 1932, Mladé ženy - 1945). Halas patřil k nejvýznamějším a nejčtenějším básníkům 30. a 40. let, po dvacet roků přímo spoluvytvářel podobu a vývoj české lyriky a zapůsobil i na další vývoj českého moderního básnictví. Působil také jako překladatel.

DILO

* Sépie, 1927
* Kohout plaší smrt, 1930
* Tvář, 1931
* Tiše, 1932
* Thyros, 1932
* Hořec, 1933
* Staré ženy, 1935
* Dokořán, 1936
* Torzo naděje, 1938
* Láska a Smrt, 1938 - antologie folklorní poezie, společně s V. Holanem
* Naše paní Božena Němcová, 1940
* Ladění, 1942
* Do usínání, 1942
* Mladé ženy, 1945
* Barikáda, 1945
* Dělnice, 1946
* Křik koruny české, 1947 - ve Francii roku 1940 pod názvem Hlasy domova
* Já se tam vrátím, 1947
* Počitadlo, 1948
* V řadě, 1948
* A co?, 1957
* Španělský podzim Františka Halase, fakta a dokumenty, 1959

Eseje a úvahy o poezii:

* Magická moc poezie, 1950
* Obrazy, 1968
* Imagena, 1971





Citáty

Je hambálek
Kde V krovu čekání
A co tam visí
Strach

Matko nářků
dřímotodárná
neprobouzej

Učiněná bída
je to soužení

Pštrosi Pštrosi Pýchavky
Z klína klína do hrobu
Z hrobu hrobu do klína
v bleší tmě v bleší tmě

S právem ptáků na motýla
božekují božekují
berou jméno nadarmo
v ničemnosti všehodosti

a ta jejich celá krása
tučná růže
jen z ní kape

Žebroto rána
Ptaní večera
Ticho oněch nekonečných prostorů mne děsí

Básníka básník se zeptá
Soudruhu copak s tím chceš

Tma natahuje uši
sov pálených netopýrů

Vzala víra nohy na ramena



A pak tam

Nezcizitelné
prostě zmírajících
neboť jdou domů
z naha svlečeni

v nočním stříbře kamení
v ranním zlatě kohoutů

Staré krásy mladý žal
nakrásně
starého žalu mladou krásu
na pokrouceném dýnku básně
saze z plamene

Kudy sem tudy tam
pod popelem rozmarýnů

První hlína Vyžle tráva
Druhá hlína Hlaváč strom
Třetí hlína Mrtvina

Dokořán najdou
a tam doleží se
čeho se jen doleží
v hrabivosti mlčení

Zapotí se náhrobek
písek vzejde
nad svíjením kořenů



Starost tmy

Trvá i neviděno
v praporci zplihlém
slovo zastřené
ohně panenštější
říkané v závrati
pod pelyňkovou slavobránou
v zázemí řeči

Ta chřadnoucí zimomřivá kavka
Marie Baškircevová
na ně umřela
s obrannou tváří samodruhé

Bude to vznešené
jako setkání
první a poslední Matky
až se vrátí

Táhne se
podobno lvici ninivejské
hrob červánků
pod víčky

Acháty pro ně míchají už barvy
a ocún zimovit
zimovit ocún
vyhlíží z komže

Vrátí se dírkou
i tou nejmenší
možná od náušnice

Zářivé a děsivé jsou oči
konečky niti života
oči čekající

A jako krev se hrnou do hlavy
mé verše
když se domlouvají
na sedmihlásce Poesie
o tom



Dolores

Tak si vyber
a nedej se básni napálit

Známe to
plno slabik
přízvučných nepřízvučných
louskáčků hnid

Na klíně krásy
ach ach
Jděte do háje

Slova
Souloživá Těkavá
Samolibá Stonavá
Paličatá Sirotčí
Zárodečná Kočičí
Nedomrlá Troufalá
Jsou

Verš Mezi prsty plamen svíčky
cosi z nití pro sudičky
pro myšlenku horlivec
rozkmotřený s krasocity
žilka prudce vyvstalá
Apollonu na čele

Takový bych chtěl

Strhnout slovem lavinu

Třeba jeden
jenom o ten ucházej se
básni jménem Dolores
do krvava zapálená
z darování
almužny



Ohlasy

Do půli voda a do půli kámen
na rynku žije
žije zahnívá

Šafářovu Márinku šafářovu Márinku

Je s ním amen
jen koutkem pouští curůček

Zastrupacen listím rynek
už snášejí stromy
a lekají rybí tlamky
kvítí všelikého

Ukaž ty mně
kde se ptáci nelekají

Já tam půjdu
za svou láskou bezmasou
za svou láskou bezmasou

Psinka touhy za hvězdění
tma podpaždí
zvlhlá malá
Tomu dala Tomu dala

Hvězdo v mracích čekající
malátná
Porodník už jde

Pánovitý Hubu napříč
černě s věže halasí
Dětem pro strach přičinlivý
klekánice nechává
menší bání cukává

Do každé škvíry nerozvážně
prstík strká
hluchoněmé
světlo s náprstkem

Kdo dá slovům ovsa
Přijde ráno odzořené
Umíráček Pololhal

Kdo dá básni ovsa



Dobrý den Brno

Dobrý den
a jak se máš

Byla Viď Rezivě čoudná
Prázdnooká Slídivá
a za ni někdo zpíval

Lámejte chvojku zelenou
pokryjte tu krev červenou
aby vrány nekrákaly

Vnitřnosti domů rozvěšovala
a vychloubavě

Zaclání čas už počmáraný plot
Musí to tak být
Jak zkrásněla jsi zpozdilá lásko
žehravým přivinutím let
Zaclání čas ten počmáraný plot
a nápis na něm
Halas je vůl

Kdybyste se nesmáli

Je někde pavlač prvních stydkých dotyků
dny kravat
milostná práce štěpné tmy
strašné svlékání
a nad tím měsíc
Darmovis

Je někde okno v přízemí
kde zvadl vyčítáním
muškát s fuchsií

Na kraji vzpomínky
má utrhnout se sráz
Podej mi aspoň prst

Mé verše mlíčňácké
ty verše z tamtěch dob

kdy vzduch byl vrkavý
a oči podmalované
kdy v čpavé dupárně
až k pýše zvedla nos

Jen dou vode mně dál
láska mi vobešla

Rána zpocená úzkostí
běhala nahá

Co bylo za tím
Tajemství
a nalíčená kost

Víš co ví červ a víš co tráva ví
i semenění kořeny
noc rozdrobená na můry
Ty v hlíně Centrálky
ty s málem nestačils
Jdu nazpátek a pomoz mi
článkovat zdánlivé
v souvětí královská

Rozumím čím dál míň

Hni se verši
něco vyššího zachtělo se psát
když cosi zaťukalo
snad srdce ve vajíčku
a vstal jsem do tebe

Dobrý den Brno
Vstávej
a toto jen aby řeč nestála



Přes smrt
Památce Josefa Čapka


Jenom ta stará pohádkářka noc
si sem tam zamane
travičsky vykládat
že prý se vrátí
a co nevidět
ztracený básník uměním podobojí

Chytračila dost i naděje
všude se cpala
vrážela lokty do smrti
co se naslibovala

Ne Už domů netrefí
leč až v den soudu
jda si pro své
hořícím městem

Bláhový Stalo se kolikrát
s lampičkou vína že jsem vyběhl
do karbolové noci
a nikde nic

Zradilo dnění
za kokrhání rozumu
Stín neožil

Propustil jsem hlas
přebytečný hlas
zvučivý hlas na slovech hřadující

Nic neunese
z toho z onoho
co od lásky je a co od hoře

Musí být ticho
ticho takové
aby ostych s ostychem
vydaly mrtvého

Jak to jen bylo s ním
osude nachový
když na nic nedal už
zániku plné zuby
jak to s ním bylo
v namále nekonejšivém

Přepaden poznáním
skočil
jistě až na sám kraj bytí
a chytiv křídlo hrůzy
plné spoluvší lidských
do dotoužení padl

Zpívala za ním kdejaká věc

Teď někde tam až
tam až v Svobodě
a už bez strachu
hoden údělu svého
jako málokdo
maluje nedočkavě
konečný modrý obraz

Z tobolky pastuší
pod nohou
maličko lístek vyčnívá
a na něm je den shledání
se ženou s dcerkou s přáteli


Být trošku jako on
ztracený malíř uměním podobojí
je vše co bych dnes chtěl

Co sved jsem povědět
za plotem vzpomínky
na pospas doufání
našeho i mého
ať místo podpisu
tři křížky označí



Nechce být sám

Ani ten mráz
Zaslimačí co se dá
Vleze za nehty
ba až kamsi
do pohlaví rukávníčků

Nožky myší připaluje
korálové oči holubic

Někdo to odnést musí
Žádná radost zadarmo

Po létě zima
Na čípak rozkaz
ta posloupnost

Drátkuje sklo
za niklák luny
až to praští
Tma vylupuje kukuřici
Zrovna si myslíš
Málo nás
málo nás
proti mrtvým

Mému nevím
vím že nevím
přistrkuje

Ty zapomínky
Kytice
Plísně
Palmy
Mechy
Mdle vzpomíná na ty časy
kdy byl ještě tekutostí
na ty časy kapilární
Noc je dlouhá

Tady to je
a bílé na bílém
než slunce
podojí střechy

Jsem paměť vody
mráz



Přejme jim to

Zabláceni řečí
ve všivém štěstí po krk
stáli u hrobu

Byl bílý Šlahoun ze sklepa Čahoun
Snivě civěla
Oči hovniválové

Už na nás nepřijde
už je po strachu

Zaprská čas

Ona Sametku na starém krku
On Kýlní pás

Mrtvý se zavrtí radostí
že se z toho dostal

Ach jo

Rozpadne se
Červi utřou hubu



Až bomba praskne

Poleze dál
rýhujíc bahno
Otevře se

Škeble

Bledé pohlaví vod

Všecko začne znova
za netečnosti prvních ryb
a hvězdy
plankton bývalých básníků
otřesou se nudou
v chrámu mlhovin



Celá podzimková

Šaty měla podzimkové
a vlasy měla podzimkové
a oči měla podzimkové

Ústa měla podzimková
a ňadra měla podzimková
a snění měla podzimková

Život měla podzimkový
a klín měla podzimkový
a úsměv měla podzimkový

Chuť měla podzimkovou
a něhu měla podzimkovou
a úzkost měla podzimkovou

Byla celá podzimková
jako báseň dušičková



Verlaine vzpomíná na Rimbauda

Čmárá
slepýše vína prstem plazivým
Po jedné hořké navrch
Má se za boha

Evženie se vším tříská

Ještě jí zouvák pozlatím

Opice brečtivá ta ubohá
mu sahá do vousů
do toho roje
chutě zelené

Jednou mi napsal že bude hodný
Miláček Střapáč
Ještě že dolévají

Táhni

Vyťukává rytmy
Je to na nebes bránu
Stůl kope

Vyblít se na slávu
jen Artur uměl
Vyhozen z pekla verše plevelil

Ti dva nesmrtelní
Modlič plačící do zásvětí
Krmič oblud a vší

Jeden tak časně
Druhý tak pozdě



Smutek Ledy

Ó svůdná labuti miluji tě tak
však odpusť zeptat bych se chtěla
proč nemáš krk svůj dlouhý na spodu těla
kde chlípnosti tvé trčící je znak



Chuťové lásky

Všechny klíny otevřít
a prolíbat se teplou alejí
tisíckrát ochutnat a nikdy si nevzít
tu růži rozchlíplou tu růži - znáte ji

Nad krásku podbříšku ničeho již není
opovrhněte zvykem až hrůza prastarým
to není láska když na ňadrech položeni
drtíte tu jež kvete pohlavím

Něžně se dotýkejte když nastaví štít klína
chutnejte dlouze šťávy rozkroku
pijte až k opilosti tato vzácná vína
a chutě stupňujte rok od roku

Nebyl nám dán dar jazyka jen k řeči
otvírá jako klíč rozkoše jinak zavřené
až zachvívat se bude v chlípné křeči
hluboko vsuňte své prsty obratné

Ve stínu ohanbí sešpulte ústa svá
ať stoupá rosa slin po lístcích její kůže
štvete ji doteky až bude bláznivá
ať vilnost srší z ráje její kůže

Všechny klíny otevřít
pak zůstat v jednom spát
tisíckrát ochutnat a nikdy si nevzít
jen zhlehounka a dlouze ssát



Antická scéna

Ruku kosmatou spatříš jen ze křovin
bříško napjaté snícího kozonoha
křeč prstů a známá gesta mnohá
že smíchem dusí se skrytý stín bakchantčin

Jak je překvapen a jak se horce tlačí
k té jež vlasem spuštěným jeho flétnu malou
lechtá s uměním až touhou nenadálou
ji chtivá ústa rosou lásky smáčí

Mile unaven kopýtky do boků ji buší
a rukou zvědavou ji celou prohledává
drzým a obratným nezbeda se stává
vsouvaje růžky tam kam nejméně se sluší

Když mu zahrozí moldánky natahuje
tu ona s lítostí na flétničku mu zase zapíská
a sama rozvernou se stává z klučiska
obkročmo béře ho až slastí usrkuje

Nastala noc flétna mlčí kdosi v dálce supí
kozonoh usnul spí tvrdě zmalátnělý
naposled pohladí jej až zatřese se celý
a do tmy odbíhá kde kentaur vášní úpí

Ráno probuzen hle flétna opět hraje
vstává s pláčem a bloudí po lesích
z větví jej dráždí šeptání a dryad smích
tu vztekle k dírce stromu přilepen jednu z nich umlčuje

(konec článku František Halas)

Vytisknout referát František Halas | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela