G.F.Händel byl německým skladatelem. Spolu s J.S.Bachem byl nejvýznamějším představitelem barokní hudby. Vrcholem jeho tvorby jsou oratoria a opery, psal také chrámovou hudbu a instrumentální skladby.
Narodil se v Halle nad Sálou. Jeho otec byl ranhojičem a díky svému sňatku získal výhodnou šlechtickou klientelu a po ovdovění se oženil s dcerou pastora o 30 let mladší. Když se Händel narodil bylo jeho otci 63 let. Synovo hudební nadání se projevilo záhy a jeho výchova byla svěřena vzdělanému varhaníkovi F.W.Zachowi. Ten měl na Händela velký vliv, a to v kompozici i ve hře na klávesové nástroje. Jeho otec byl proti tomu, aby se jeho syn stal hudebníkem, ale roku 1697 zemřel. V roce 1702 se Händel pokusil vstupem na právnickou fakultu v Halle splnit přání zesnulého otce. Současně se studiem vykonával úřad místního varhaníka. Roku 1703 zanechal studií a odešel do Hamburku, aby se mohl plně věnovat hudbě. Nastoupil ke zdejší opeře jako houslista a později též cembalista. 1705 dosáhl provedení svých dvou prvních oper s názvy Almira a Nero. V roce 1706 odešel do Itálie, aby se zdokonalil v operní skladbě. Seznámil se tu se skladateli A.Scarlattim, A.Corellim a A. Steffanim. Pozornost vzbudil jako klavírista, varhaník i skladatel a složil zde kantátu Lucrezia a ve Florencii operu Rodrigo. Dále byla v Benátkách uvedena opera Agrippina. Potom se dostal do čela dvorní kapely a na podzim 1710 odešel na 8 měsíců do Anglie. Záhy překonal to, že neuměl anglicky. Již v únoru 1711 měla premiéru v divadle Haymarket jeho opera Rinaldo. Od října 1712 žil v Londýně trvale. Získal přízeň královny Anny ódou k narozeninám a na její žádost napsal skladbu na oslavu míru utrechtského. Roku 1714 nastoupil na trůn Jiří I. Ten zbavil Händela výsad pro dřívější neplnění povinností v Hannoveru. Pro nepřízeň celého dvora se uchýlil do sídla lorda Burlingtona. V roce 1720 byla s Händelovou pomocí založena Královská hudební akademie, pro jejíž operu Händel komponoval. Na příklad to byly opery Radamisto - 1720, Ottone - 1723, Giulio Cesare - 1724, Alessandro - 1726. Po devíti sezónách podnik bohužel ztroskotal, protože angličané již nechtěli operu v jiném jazyce. Händel přesto zřídil novou společnost a znovu měl ohlas např. s operou Poro, Orlando, Alcina. Pak již musel ustoupit tlaku anglického publika a začal komponovat na anglické texty. Např: oratorium Alexandrova slavnost a přepracování italské serenády Acis a Galatea. V posledním tvůrčím údobí skládal hlavně anglická oratoria na starozákonní náměty, jimiž získal sympatie patriotů. Byla to oratoria: Saul, Izrael v Egyptě, Samson, Belsazar, Juda Makabejský a Jefta. Největší ohlas mělo oratorium Mesiáš. Toto oratorium mělo premiéru v Dublinu roku 1742. Během kompozice Jefty ztratil zrak, dále však hrál varhanní part svých oratorií. Naposledy to bylo v Mesiáši osm dní před smrtí.
Händel byl mohutné postavy, velmi činorodý, výbušný, dominantní povahy. V řeči mísil 4 jazyky - něm., it., angl. a francouzštinu a podobně ve své tvorbě spojoval charakteristické prvky hudby těchto národů. Händel zemřel ve svých 74 letech v Londýně na Bílou neděli 20.4. 1759. Je pohřben ve Westminsteru.