John Fitzgerald Kennedy

autor: Mitchy datum: 24.2.2002 zobrazeno: 19x

1. Život Johna F. Kennedyho.
JFK se narodil 29. května 1917 v rodině bankéře a obchodníka s nemovitostmi. jeho otec se na základě příspěvků demokratické straně stal velvyslancem v Británii, kterého nakonec Spojené státy musely odvolat pro jeho nadšení a sympatie k nacismu a Adolfu Hitlerovi samotnému. JFK studoval rok v Londýně, s výborným prospěchem absolvoval Harvardovu univerzitu. Hodně cestoval, roku 1938 navštívil mimo jiné také Prahu. Roku 1941 nastoupil k námořnictvu jako velitel torpédového člunu. Když byl člun o dva roky později potopen, za odvahu, projevenou při záchraně mužstva, byl vyznamenán.

Po válce pracoval jako reportér, roku 1946 - v pouhých 29 letech - byl zvolen zvolen do federální Sněmovny. Stále hodně cestoval po Evropě - i po zemích za "železnou oponou". Roku 1952 byl zvolen senátorem a tím se dostal do opravdové, vysoké politiky. Nějaký čas byl blízký nechvalně známému senátorovi McCarthymu, ale záhy pochopil, že tudy cesta k úspěchu nevede. V roce 1956 se neúspěšně pokusil stát se viceprezidentským kandidátem. Okamžitě po porážce začal pracovat na tom, aby o čtyři roky později dosáhl úspěchu. V červenci roku 1960 ho sjezd demokratů v L.A. zvolil kandidátem na prezidentský úřad. Ve volbách porazil nejtěsnějším rozdílem republikána Richarda Nixona a stal se tak nejmladším prezidentem, prvním, který se narodil ve 20. století (byl o 27 let mladší než Dwight Eisenhower).

Během období Kennedyho vlády se stala spousta důležitých věcí: ať pokus o vylodění v Zátoce sviní, přes berlínskou krizi až po krizi karibskou (o kterých se zmíním později).

Nakonec 22. listopadu 1963 byl při návštěvě Dallasu smrtelně zraněn dvěma výstřely z pušky a o půl hodiny později zemřel v dallaské nemocnici, aniž nabyl vědomí. Kennedyho smrt je však do dneška mírně řečeno záhadná. Jeho vraha Lee Harvey Oswalda zabil údajný až fanatický obdivovatel Jack Ruby, avšak existují teorie o úkladné politické vraždě, z nichž jedna hovoří o - a podle mého názoru ne neopodstatněně - KGB.

2.Situace předcházející Kennedyho zvolení a důvody k němu vedoucí.
Na počátku všeho stála "studená válka". Roku 1949 tehdejší prezident Harry Truman začíná zbrojit, američtí vědci vyvíjejí vodíkovou bombu. Ameriku zachvacuje strach ze třetí světové války. Všeobecné společenské vědomí nepovzbudí ani válka v Koreji (1950-53), která je považována za zbytečnou a po celých Státech proti ní probíhají demonstrace (i když samozřejmě ne v takovém měřítku, jako o patnáct let později proti Vietnamu). V lednu 1953 nastupuje jako prezident Dwight isenhower, velitel spojeneckého vylodění v Normandii. Pro USA byl stále ještě válečným hrdinou, nebyl však opravdová osobnost. Eisenhower se snažil snížit rozpočet na obranu, jaderné zbraně si však chtěl ponechat. Převážně během Eisenhowerova druhého volebního období dochází na jihu USA k velkým bouřím černochů za lidská práva, Eisenhower se sice staví odmítavě k segregaci, ale jeho ústupková politika a nerozvážná povaha ke změnám na jihu nepřispívá. Roku 1960 se schyluje k prezidentským volbám, ve kterých proti sobě stojí dva kandidáti: Richard Nixon za republikány a John F. Kennedy za demokraty. Právě Kennedy byl velkým kritikem pasivní politiky Eisenhowerovy vlády.

Především mladým Američanům dával Kennedy šanci na lepší zítřky. Proč vlastně vyhrál? Mluví se o jeho mládí (ve svých 43 byl nejmladším prezidentem v dějinách, avšak jeho protikandidát Nixon byl jen o čtyři roky starší), modernosti, nenucenosti a především obrovském osobním kouzlu, charismatu, které z něj vyzařovalo. Nevynechatelným aspektem také bylo Kennedyho bohatství, kvůli kterému nemusel být (a také nebyl) závislý na prezidentském platu a případně také na úplatcích. Důležitou roli patrně také sehrála Johnova žena Jackie, kterou později milovala téměř celá Amerika.

3. Vláda JFK.
Když v roce 1959 nastoupil na Kubě k moci Fidel Castro, většina lidí z toho měla radost. Záhy však i přední američtí politici pochopili, jak se celá věc s Castrem má, a snažili se o jeho svrhnutí. Nejen pro Spojené státy, ale i pro celý svět znamenala Kuba hrozbu především ve spojení se Sovětským svazem. Situace mezi oběma mocnostmi začala být napjatější sestřelením amerického špionážního letounu Sovětským svazem roku 1960 (ještě za Eisenhowera). Pentagon a CIA Kennedyho přemluvily ke svržení Castra a vypracovaly plán na vylodění v Zátoce sviní, které však v dubnu 1961 skončilo krvavým fiaskem.

V srpnu téhož roku vypukla berlínská krize a němečtí komunisté rozdělili toto město obludnou zdí. Tehdy v západním Berlíně zazněl Kennedyho známý projev, zakončený větou "Ich bin ein Berliner". Na shromáždění vyjádřily Kennedymu podporu desetitisíce lidí. Nejdůležitější úkol ho však teprve čekal.

V říjnu 1962 zjistily americké průzkumné letouny, že Sovětský svaz rozmisťuje na Kubě své rakety. Kennedy se rozhodl pro námořní blokádu Kuby. Sovětští a kubánští vůdci vyhlásili pohotovost svých vojsk, celý svět se připravoval na třetí světovou, tentokrát jadernou válku. Kennedy však neustoupil. Nakonec 28. října Chruščov přikázal rakety odvézt, Spojené státy naopak musely přislíbit, že nenapadnou Kubu.

Kennedy se však nesoustředil jen na zahraniční politiku: velký důraz kladl na osobní angažovanost jednotlivých Američanů - památná je věta "Neptejte se, co může vaše vlast pro vás, ale co vy můžete udělat pro ni.", která vystihuje snad všechno. Před své krajany postavil nové ideály, které by pomohly obrodit přitažlivost americké demokracie. Tvrdě bojoval proti rasismu, chystal rozsáhlé sociální programy. Během jeho vlády se začínají angažovat především mladí lidé, usilující o změny ve společnosti svých rodičů. Protest a vzdor se objevuje jak v hudbě, tak i v literatuře. Po prvotním odloučení dětí a rodičů v druhé polovině 50. let, se rozdíl mezi oběma společnostmi prohlubuje a vrcholí na konec o pár let později. Také černoši se bouří, bojují za svá občanská práva. V srpnu 1963 demonstruje 200 tisíc lidí u Lincolnova památníku ve Washingtonu. Objevuje se nová forma protestu - nenásilí; politika, kterou zastával černošský předák Martin Luther King. Zdaleka ne vše se stačilo změnit za krátké vlády Johna F. Kennedyho, dá se však říci, že spousta reforem byla nastartována právě tehdy.

4. Vývoj po Kennedyho smrti.
JFK měl jako viceprezidenta Lyndona B. Johnsona a jako ministra spravedlnosti svého mladšího bratra Roberta. Po Johnově smrti automaticky na jeho místo nastoupil Johnson, který byl roku 1964 velkou většinou hlasů zvolen právoplatným prezidentem. Vysloužil si však zpočátku jen nechuť, později i organizovaný odpor kvůli válce ve Vietnamu, proti níž protestovali nejdříve jen mladí, později i téměř celá Amerika. Robert Kennedy kandidoval na prezidenta roku 1968, tentokrát však za republikány. Držel se zásad a politiky svého bratra, především pro mladé lidi - stejně jako jeho bratr dříve - znamenal naději, víru v lepší budoucnost a především ukončení války ve Vietnamu. Ještě před volbami však padl výstřel, se kterým dost Američanů ztratilo veškeré naděje.

Přesto však společenská revoluce, započatá právě za Johna Fitzgeralda Kennedyho, nezůstala bez odezvy a JFK se stal - nejen díky své takřka mučednické smrti - legendou.

(konec článku John Fitzgerald Kennedy)

Vytisknout referát John Fitzgerald Kennedy | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela