Jack Kerouac | ||
| autor: ld.johanesville.net | datum: 22.11.2002 | zobrazeno: 4x |
| [12.3.1922-1969] Kultovní spisovatel francouzsko-americké národnosti, "anděl americké prózy" 50. a 60. let. Narodil se v Lowellu ve státě Massachusetts, má však francouzské předky. Vlastním plným jménem Jean Louis Lebris de Kerouac, vystupoval též pod pseudonymy Jean-Louis, Jean Louis Incognito, John Kerouac. Zakladatel "Beat Generation". Autor převážně autobiografických děl. Vystřídal spoustu zaměstnání na spoustě míst, např.: pomocná síla v lodní kuchyni, pumpař v benzinkách, lodník, redaktor sportovní rubriky, brzdař na železnici, autor výtahů scenářů pro 20th Century Fox, prodavač limonády, podavač balíků na dráze, sběrač bavlny, pomocný stěhovák, hlídač lesů, stavební dělník a další. Protestoval proti mechaničnosti života a proti sociální nejistotě v kapitalistickém světě. Prohloubil metodu spontánního psaní a zobrazil tzv. "ruksakovou revoluci". Po problémech s alkoholem předčasně zemřel v St. Petersburgu na Floridě. Allan Ginsberg o něm kdysi prohlásil: "Jack Kerouac, nový Buddha americké prózy, hýří talentem a vytváří spontánní bopové vyprávění a současně puvodní klasiku moderní americké literatury". DILO * Maloměsto a velkoměsto (The Town And The City, 1946-8) * Na cestě (1978,1980,1994) (On The Road, 1951) * (San Francisco Blues, 1954) * Dharmoví tuláci (1992) (The Dharma Bums, 1958) * Podzemníci (1992) (The Subterraneans, 1958) * Doktor Sax (Doctor Sax, 1959) * Vize Codyho (Visions Of Cody (Visions of Neal), 1959) * Maggie Cassidyová (Maggie Cassidy (Springtime Mary), 1959) * (Mexico City Blues, 1959) * Andělé pustiny/Andělé hory Zkázy (Desolation Angels, 1960) * Osamělý poutník (1993) (Lonesome Traveller, 1960) * Písmo zlaté věčnosti (The Scripture of the Golden Eternity, 1960) * (Tristessa, 1960) * Big Sur (Big Sur, 1962) * Vize o Gerardovi (Visions of Gerard, 1963) * Satori v Paříži (1994) (Satori in Paris, 1966) * Duluozova marnivost (Vanity of Duluoz, 1968) * (Heaven And Other Poems) * (Book Of Dreams, 1960) * Pull My Daisy, 1961) * Rozprášené básně (1995) (Scattered Poems, 1971) * Mag (1984) (Pic, 1971) * (Some of the Dharma (Buddha Tells Us), 1954-55 - nevydáno) * (Wake Up, 1955 - nevydáno) * (Poems All Sizes, 60. léta - nevydáno) * Říjen v železniční zemi (1963) PODZEMNÍCI Román Podzemníci patří k raným Kerouacovým dílům, které psal na počátku padesátých let - v období revolty beatnické generace. Autobiografické vyprávění o milostném vztahu, který prožíval s mladou "podzemníkovskou" dívkou, se odvíjí retrospektivně a tak v předstihu dává tušit brzký konec této love story. V neustávajícím kolotoči mejdanů a divokých jízd se roztáčí milenecký vztah, který je paradoxně tímto způsobem života nahlodáván a později zničen. Kerouacovo vyprávění je zpovědí o tom, že si ve své ztrhanosti a nevyrovnanosti dostatečně neuvědomoval co pro něj afro-indiánka Mardou znamená. Chvílemi to vypadá tak, že s ní byl proto, aby měl o čem psát. V románu nečekaně jako silnější a vyrovnanější vystupuje Mardou, ačkoli ji pronásledují nemalé psychické problémy. A je to právě ona, která od počátku vloží do jejich vztahu maximum své duše a srdce. Leo (Kerouac) dopředu počítá s tím, že jejich vztah jednou skončí a ponechává si otevřená "zadní vrátka", která mají podobu teplého domova, kde žije s matkou, jež mu poskytuje veškeré pohodlí pro zotavení z mejdanů a veškerý komfort potřebný ke psaní. Svůj čas dělí mezi dvě ženy, přičemž ten, který věnuje Mardou, tráví nejraději s ní a s přáteli na večírcích, takže sami dva spolu zůstávají jen výjimečně - většinou tehdy, když není za co pít. Konec jejich vztahu se přiblíží poté, co Leo znavenou Mardou s hysterickým výstupem bezohledně zanechá v taxíku, neboť s ním odmítá jet na další mejdan. Následující den pak pláče na nádraží nad tím, jak se k Mardou zachoval a oidipovsky rozjímá o své matce: "Vidíš tvář ženy, která je tvojí matkou a tolik tě miluje a po léta tě chrání, tebe, takového vandráka, opilce - nikdy si ani trochu nepostěžovala - protože ví, že ve svém nynějším rozpoložení nemůžeš jít do světa a starat se o sebe, dokonce ani nemůžeš najít a udržet si lásku jiné ženy, která by tě ochraňovala...". Kniha byla napsána pod vlivem drog za pár dní a tak se ze začátku čte poměrně obtížně, než si zvyknete na systém pomlček, závorek a neustálého odbočování. Jan Lamper tento styl psaní v doslovu výstižně označuje jako bopovou prozódii. Na zajímavosti román získá, přiřadíte-li si k postavám pravá jména - např. Allen Ginsberg, William Burroughs, Gregory Corso. Nehledejte v něm ale takovou duchovní dimenzi, jíž jsou prodchnuti třeba Kerouacovi Dharmoví tuláci. | ||