Georg Simon Ohm | ||
| autor: (neuveden) | datum: 15.09.2002 | zobrazeno: 11x |
| Německý fyzik * 16.3.1789 Erlangen + 6.7.1854 Mnichov Georgův otec byl zámečníkem, který ovládal matematiku a fyziku tak dobře, že byl prvním učitelem svého syna a vzbudil v něm takový zájem o tyto obory, že je Georg začal studovat na univerzitě rodného města. Studia ukončil v roce 1813 do roku 1817 byl učitelem ve švýcarském městě Cologne.Vynikl pracemi z oboru elektrodynamiky, obhájil doktorát, od roku 1833 byl profesorem a od 1839 rektorem na polytechnice v Norimberku. Z finančních důvodů později přešel na gymnázia do Bamberku a Kolína nad Rýnem, kde také vznikly jako hlavní práce. Od roku 1849 působil jako profesor na univerzitě v Mnichově. Zemřel po krátké nemoci ve věku 67-let jako starý mládenec. Největší pozornost věnoval Ohm studiu elektřiny. Z jeho předchůdců na něj měli přímí vliv italský fyzik. A. Volta (1777-1851), proslavený objevem magnetických účinků proudu, francouzského fyzika Ampera (1775-1836), jenž definoval proud jako kvantitativní veličiny a britský chemik H.Davy (1778-1829), který zavedl pojem odpor. Všechny uvedené pojmy však nebyly dostatečně přesně definovány a zkoumat jejich souvislosti se před Ohmem nikdo nevážil. Vycházeje z mechanické analogie elektrického a vodního proudu (tento mylný přístup se naštěstí ve výsledku nikde neprojevil) Ohm v letech 1825-26 experimentálně učil základní zákon elektrických obvodů (Ohmův zákon ) a o rok později jej zpracoval teoreticky . Zákon byl jednoznačně přijat pouze v Německu. Český F. Petřina (1799-1855), který považoval elektřinu za plynné fluidum ,,mluno´´ obklopující atomy jako atmosféra, se snažil pomocí svých představ dokázat, že odpor vodiče není závislý na jeho vlastnostech, ale že je úměrný intenzitě proudu jím procházejícího, čili též rychlosti pohybu fluida. Tato reakce nebyla ve světě ojedinělá, v Anglii například ještě v roce 1876 musela British Association zařídit zvláštní komisi, která měla potvrdit, anebo vyvrátit správnost Ohmovy formule. Ohm také zkoumal vznik tepla ve vodiči, kterým protéká proud, a od roku 1830 se zabýval akustikou, kde definoval základní pojmy, vypracoval teorii sirén a barvy zvuku; na to navázal německý přírodovědec H. Helmholtz (1821-1894 ) ve své teorii slyšitelnosti. V letech 1825-26 Ohm publikoval dvě práce o zákoně, podle něhož kovy vedou proud a roku 1827 práci o matematickém zpracování galvanického obvodu. V roce 1881 mezinárodním kongresu elektrotechniků byla jednotka elektrického odporu definována pomocí sloupce rtuti dané délky, teploty a průřezu a pojmenována ohm. | ||