George Smith Patton

autor: Petra Komprdová datum: 24.2.2002 zobrazeno: 10x

George Smith Patton pocházel z Los Angeles z rodiny právníka a činitele Demokratické strany. R. 1909 Absolvoval West Point jako nejlepší absolvent od dob občanské války (podobné prostředí jako u Roberta Edwarda Leea – válka Sever a jih). Jako milovník a znalec koní se zaměřil na jezdectvo a sbíral zkušenosti v letech 1916 - 1917 jako poručík ve Fort Bliss na mexických hranicích, kde zuřila občanská válka Pancha Villy, pod Johnem Pershingem (s ním dorazil v prvním kontingentu americké armády – už jako kapitán – do Francie 26. 5. 1917). Po vstupu U.S.A. do 1. světové války ihned pochopil, že budoucnost patří tankovým vojskům. Koncem dubna 1918 vytvořil 1. prapor lehkých tanků, posléze se stal velitelem tankové brigády: poprvé byla jeho tanková brigáda nasazena na frontě u St. Mihielu 12. 09. 1918 po boku jednotek brigád generála MacArthura. 15. 10. 1918 byl povýšen na plukovníka, po válce však byla jeho válečná hodnost opět snížena na mírového kapitána. V době míru velel postupně několika jezdeckým divizím, jež se v budoucnu měly přeměnit v obrněné svazky. Rozšiřoval si přitom vzdělání vojenské, historické a zeměpisné. Později udivoval své okolí znalostmi z oblasti archeologie, umění a etnologie. R. 1919 se v U.S.A. spřátelil s D. Eisenhowerem, sdíleli spolu názory na modernizaci armády a nasazení tanků. V letech 1924 – 1928 sloužil na Havaji a v letech 1935 – 1937 opět. Na počátku 2. světové války dosáhl Patton hodnosti generálmajora (r. 1940 už jako 55letý byl jmenován brigádním generálem) a převzal velení 1. obrněného sboru, který se v rámci Západní úderné skupiny v listopadu 1942 zúčastnil vylodění v severní Africe (Maroko) i jako velitel 2. obrněné divize a v březnu 1943 prorazil německou obranu v Tunisku a stal se generálporučíkem. Byl rozladěn, že velitelem invaze na Sicílii se nestal on, ale Angličan Alexandr, nicméně velel tam už 7. americké armádě: v soutěži s Montgomerym dobyl Palermo a jako první dorazil do Mesiny, několik hodin před Montgomerym, který to přijal sportovně.

Dopustil se však řady přehmatů a inzultací vojáků, jež obviňoval ze simulantství, kryl popravy německých zajatců, jichž se dopustili jeho vojáci. Musel se omluvit před nastoupenými jednotkami a při první invazi na evropský kontinent do Itálie tam byla poslána 5. armáda Marka Clarka a velitelem 12. skupiny armád na západní frontě jmenován Omar Bradley. Mimo jiné důkladně prostudoval komunikační síť v Normandii z doby vlády jejího vévody Viléma Dobyvatele, protože se domníval, že to, co posloužilo v 11. století, nebude bez významu ani ve století dvacátém. Již tenkrát se Patton domníval o střetu Američanů s Rusy.

R. 1944 se ale zúčastnil jako velitel 3. armády invaze v Normandii. Byl přesvědčen, že je možné dosáhnout kapitulaci Německa ještě téhož roku. Rozhodl o dobytí Bretaně, zničil Němce u Avranches a postupoval na Loiru a pak na Paříž, na Chartres - to co nedokázal Bradley za měsíc, dokázal Patton již za tři dny. Byl opět oslavován jako hrdina a zasloužil se o postup Francií. Na počátku zimy 1944 se Pattonův postup zastavil na čáře Mety – Nancy. Odtud se vojsko posunulo k likvidaci německé ofenzívy v Ardenách. Zasloužil se také o postup Německem (celkem jeho armáda zajala na milión vojáků) a jeho sen byl - osvobození Prahy. 18. dubna 1945 vstoupili jeho jednotky na území Československa u Aše (přes Trevír, Koblenz a Frankfurt), 25. 4. 1945 porazili tvrdě se bránící Němce u Chebu, 1. 5. 1945 vstoupily jeho jednotky do Domažlic a 5. 5. 1945 jeho V. a XII. sbor se valily přes Šumavu do Klatov a Mariánských Lázní a 6. 5. 1945 stály na čáře Karlovy Vary – Plzeň – Český Krumlov. 1. pěší divize byla v Chebu a 2. divize v Plzni. Bohužel, Prahu Pattonovi osvobodit nepovolili, navštívil ji však pozdravován davy 27. 7. 1945, kdy ho prezident Beneš vyznamenal řádem Bílého lva I. Třídy.

Stal se armádním generálem, získal senátorské křeslo a úřad guvernéra v Bavorsku. Odtud byl za ostrou kritiku americké okupační správy převelen do Bad Nauheimu, zajistit výstavbu 15. armády.

Ve strategii a taktice upřednostňoval moment překvapení. Sám se pohyboval v nejbližší možné blízkosti nepřítele kvůli novým informacím a morálce vojáků. Svůj obraz viděl mezi slavnými antickými vojevůdci: Alexandrem, Hannibalem, Caesarem a jinými.

9. 12. 1945 (krátce po přeložení do Bad Nauheimu) Patton, milovník a obdivovatel Napoleona a jeho maršálů, přes všechnu péči odborníků ve vojenské nemocnici v Heidelbergu zemřel na plicní embolii v důsledku autonehody.

„Vždycky mě jímal vztek, když jsem musel škemrat, abych dostal příležitost vyhrávat“
G. S. Patton

Použitá literatura:
Pavel Bělina; Slavní vojevůdci; FRAGMENT 1993
Generál Patton
Film: Generál Patton; režie: Franklin J. Schafner; 20th Century fox

(konec článku George Smith Patton)

Vytisknout referát George Smith Patton | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela